První zkušenost s analogem
Nedávno jsem u babičky našel starý film, který vypadal, že je ještě nepoužitý. Protože jsem se asi týden před tím bavil se spolužačkou o focení na analog a jak je to skvělé, rozhodl jsem se, že to taky musím zkusit. Na Aukru jsem si proto v aukci pořídil skvělý foťák jménem Smena 8M.
Mohlo by se zdát, že analogové foťáky jsou stará technologie, která toho moc neuměla, opak je pravdou. Spousta foťáků měla automatické ostření či navinování filmu, zabudovaný expozimetr (který měří, zda bude na fotce při aktuálním nastavení dost světla) nebo dokonce i automatické nastavení spravných parametrů. Smena 8M ale neumí nic z toho.

Ostřit musíte podle stupnice vzdáleností na objektivu. Clona i čas závěrky se nastavuje obdobně. Pak stačí jen natáhnout pačku na objektivu a zmáčknou tlačítko spouště. Zábavnou vlastností této kamery, že posunutí filmu na další políčku je úplně oddělené od spouště, takže je možné na jedno políčko vyfotit více snímků a Smena si toho ani nevšimne. To se hodí, pokud je to záměr, ale samozřejmě to vždy nemusí být ten případ. Mě se naštěstí žádná nezáměrná dvojexpozice nepovedla.

Ne vždy se mi ale povedlo správně odhadnou vhodné nastavení, a tak spousta fotek byla podexponovaná, tj. na film dopadlo příliš málo světla.

Některé tyto fotky jsou ještě použitelné, některé jsou prostě kaput.
Asi půlka fotek je nepovedená, ale na první film bych řekl, že je to docela úspěch. Určitě to ale není film poslední. Sami určitě uznáte, že ten film má něco do sebe. Má zkrátka něco, co ten digitál není nikdy schopen poskytnout. Ať už je ten retro vzhled, omezený počet snímků, se kterými je potřeba šetřit, nebo to čekání na vyvolané fotky.