Zhodnocení zářijového projektu + projekt na říjen
Tak jsem si úspěšně zvládl uklidit. A musím říct, že se mi dost ulevilo. Jako když jste někomu kdysi slíbili, že něco udělate, a konečně to uděláte. Jako když někomu něco dlužíte a konečně mu to splatíte. A musím říct, že jsem rád, že jsem tenhle dluh sám sobě splatil.
Jak už jsem zmiňoval minule, uklízel jsem podle knížek od Marie Kondo. Jejich hlavní myšlenkou je nechat si pouze věci, které vám dělají radost (sparkují joy✨), a zbytek vyhodit. Můj spolužák si ze mě dělá srandu, že jsem úplně všechno vyhodil a nic si nenechal. Jak jsem se ale úklidem prokousával, začal jsem vnímat jakousi frustraci z vlastnění všech těch zbytečných věcí, co se jen válí někde v šuplíku. Proč tady mám taštičku plnou kamenů? Proč je půlka mého šatníku tvořena malým oblečením? Proč tady mám výkresy ze třetí třídy? …a proč bych je tu vlastně měl mít?
Pokud se do úklidu vrhnete, počítejte s tím, že je nutné se v průběhu uklízení pořádku vzdát:
Výsledek však stojí za to:
A teď ten projekt na říjen…
Jednou se můj mladší brácha koukal na video od Bouchala. 🙄Bylo to cosi o tom, že své kamarády donutil dělat Minecraft parkour v egyptské pyramidě. Samozřejmě tomu předcházel pochybně napsaný příběh s neodmyslitelnou dávkou uřvanosti. A já se ptám: Opravdu smíme mít pouze tyto primitivní a ukřičené příběhy? vždyť máme tolik krásných příběhů, které by stálo za to adaptovat!
Minecraft je na tohle báječné médium. Je všem známé a především u mladších generací se těší velké oblibě. Ačkoliv by se to nemuselo na první pohled zdát, existuje v Minecraftu zažitá symbolika. Diamanty = bohatství. Dům z hlíny = chudoba. atd.
Proto jsem se tedy rozhodl ve spolupráci se svými kamarády adaptovat Malého prince jako minecraft film. Uvidíme jak to dopadne…
„Minecraft film, který jsi chtěl, je uvnitř.“