↩️

Camera obscura

Někteří sledují vývin tohoto webu už dlouho, a tak vědí, že tohle není jeho první verze. Během let jsem vystřídal spoustu hostingů a řešení a vždy když jsem web přesouval jinam, články jsem nepřesunul, protože už se nejednalo o něco, s čím bych se ještě chtěl prezentovat. Když jsem začínal, můj web byl pokusem o jakýsi vědecko-populární blog. V těch dobách, kdybych psal článek o cameře obscuře 1, asi bych jen popsal, jak taková camera obscura funguje, k čemu se používala či kdo ji vymyslel, kliknul bych na tlačítko “zveřejnit” a tím by bylo hotovo. O tomhle ale tahle verze webu není. Protože když vyjde na tomhle webu článek o cameře obscuře, tak to znamená, že jsem cameru obscuru postavil a ne jen tak ledajakou…

…Tak jsem si jednou četl něco o cameře obscuře. Dočetl jsem se také, že kromě krabice od bot se dá camera obscura udělat třeba i z místnosti. Jak ale takovou místnost zatemnit? (To je totiž pro fungování zásadní.) Někdo trvdil, že stačí pytle na odpadky, a někdo navrhoval, že se dá místnost (lépe) zatemnit alobalem. A já si říkám: “Počkat… My máme doma HODNĚ alobalu.” A nápad byl na světě…

bílá šatní skřín, vedle ní je ještě z prostěradel amatersky vytvořené promítací plátno
Tohle je naše promítací plátno.

balkonové dvěře z venku přelepené alobalem
Takhle to vypadalo zvenku.

Problém s camerou obscurou je samozřejmě ten, že čím větší je díra, tím světlejší, ale zároveň méně kvalitní je obraz. Na druhou stranu malá dírá sice produkuje ostrý obraz, ale málo světlý. Já měl tři průměry děr – 5 cm, 2.8 cm a 1 cm. Níže je jejich porovnání.

převrácený a rozmazaný obraz výhledu z balkónu promítaný na bílou šatní skříň
Tady je animace zobrazující rozdíly v ostrosti obrazu (světlost neodpovídá, fotil jsem to na různé doby expozice). Střídá se to od nejmenšího průměru po největší.

Jako stěžejní se ukázalo odclonit obraz promítaný na stěny, protože se světlo ze stěn odráželo na “promítací plátno”, a snižovalo tak kvalitu obrazu. Vyřešil jsem to tímto jednoduchým aparátem:

Modré závěsy zatažené skoro k sobě. Mezi závesy jsou napříč mezerou kusy kartonu, tvoříci jakousi clonu

Taky jsem vyfotil verzi bez clony (přiblížení 0.5x), kdy se obraz promítal na celou místnost.

ultraširokoúhlá fotka místnosti. Na všechny její stěny se promítá převrácený a nekvalitní obraz výhledu z balkónu

Moje cameru obscuru jsem musel sklidit asi po 3 týdnech, během velikonočních prázdnin. Alobal na oknech totiž hrozně šustil, což otravovalo nejen nás, ale asi i všechny naše sousedy. A kromě toho byla v pokoji permanentní tma a stále svítit nebylo moc praktické. Závěrem bych dodal, že to rozhodně stálo za to. Určitě je to fajn pokus, ačkoliv jeden z těch náročnějších.

(Ještě jsem chtěl přidat odkaz na složku s ostatními fotkami, včetně popisků, o jakou velikost díry se jedná, ale nějak se mi nepodařilo to zprovoznit. Pokud byste o ně někdo měl zájem, tak klidně napište.)

  1. Camera obscura je jednoduché optické zařízení. Do třeba krabice od bot uděláte opravdu malou díru, kterou dovnitř prochází světlo. Věci venku se pak promítají převráceně na protější stěnu té krabice. Používala se na počátcích fotografie, jelikož nepotřebuje čočky. Dnes se jedná spíše o zábavný fyzikální pokus, někteří ji také používají pro umělecké fotografie. Více informací, včetně nákresu poptávejte na Wikipedii. ↩